Nemluvíme o trní, trní nebo jedu, ale o sofistikovanější metodě. Zdálo by se, jak se mohou nehybné, bezruké a tiché rostliny chránit? Nemají zuby a drápy, které mohou zvířata použít v případě nebezpečí, nemají nohy a tlapky, kterými by mohli uniknout, pokud se jim nepodaří nepřítele zastavit. Rostliny se ale naučily bránit se jiným způsobem – pomocí pachů, přivolávající na pomoc celé armády obránců.
Vše začalo fazolemi, na kterých prováděl experimenty nizozemský vědec Marcel Dicke. Všiml si, že když tyto fazole napadnou svilušky, okamžitě se na obzoru objeví jejich přirození nepřátelé. Zároveň, pokud je sviluška sama o sobě, bez rostliny, predátoři na ni nereagují, i když jsou ve stejné vzdálenosti. Dicke usoudil, že problém souvisí se samotnou obětí, tedy fazolemi, a brzy spolu se svými kolegy našel důvod tohoto chování hmyzu.
Ukazuje se, že při napadení rostliny roztočem začaly listy vylučovat aromatické látky – terpenoidy – k jejichž pachu přiběhli bodyguardi. Mimochodem, dravci měli z takové spolupráce také přímé výhody – nemuseli dlouho hledat potravu.
Dickeho objev velmi zaujal vědce, kteří netušili, že rostliny jsou schopné tak složitých reakcí. O to větší byli překvapení, když se ukázalo, že fazole nejsou ve svých schopnostech samy. Mezi rostliny, k jejichž volání se uchylují celé pluky obránců, patří známá rajčata, okurky a kukuřice a celkem jich je více než 25 druhů.
Mnohé z těchto rostlin dokážou uvolňovat aromatické látky nejen z poškozených částí, ale i ze zcela zdravých částí, jako by se staraly o svou bezpečnost. A tady museli vědci opět překvapit. Ukázalo se, že pomocí této látky mezi sebou rostliny „komunikují“ a varují své sousedy před nebezpečím, které jim hrozí, aby se mohli připravit a zavolat své obránce. Mohou spolu stromy a tráva skutečně komunikovat? Nebo je to jen další způsob, jak přežít, podporovaný přírodním výběrem, protože ti, kteří nevěděli, jak správně interpretovat „sousedův“ nouzový signál, často sami zemřeli.
A vědci pokračovali v experimentech a byli překvapeni. Poranili rostlinu jehlami a dalšími ostrými předměty a čekali, co to udělá. Ale neudělalo to nic, nevolalo o pomoc. A jak by tady ti malí bodyguardi mohli pomoci? Ale když byly tyto nástroje potřísněny slinami housenky, rostlina okamžitě začala křičet na své obránce. co to je? Jde jen o chemickou reakci, nebo dokážou nějak rozpoznat, kdo jim škodí, a „uvědomujíc si“, že bodyguardi je tady nezachrání, je zbytečně neotravují? Na tuto otázku zatím neexistuje definitivní odpověď.
Ještě „mazaněji“ se chová jilm, na který můra škůdce nakladla vajíčka. Strom nečeká, až se housenky vylíhnou a začnou ho žrát, ale okamžitě spustí poplach. Takže až budou nepřátelé schopni začít se svou špinavou prací, obránci budou připraveni.
Ale to není všechno. Jak se ukázalo, některé rostliny dokážou nejen pochopit, že jsou sežrány a vyslat signál bodyguardům, ale dokonce rozpoznat, kdo je napadl. Například bavlník uvolňuje jednu látku, pokud ji napadne zavíječ, a jinou, pokud ji napadne vstavač.
A známá kukuřice šla ještě dál. Dokáže rozpoznat věk housenek, které ji žerou. Čím jsou mladší, tím intenzivněji kukuřice volá o pomoc. Vědci to vysvětlují tím, že starší housenky se brzy promění v kukly a nebudou už rostlinu ohrožovat, zatímco mladší budou stále jíst a jíst.
Některé druhy akácií se chovají jako kukuřice. Vedle květů mají další nektary, které přitahují mravence. A pokud by najednou nebylo dost nektaru pro celou armádu, má akát na skladě i speciální uzlíky plné bílkovin umístěné na listech. V létě, kdy je obzvláště mnoho škůdců, se akát snaží přilákat více obránců. Jindy je to ekonomičtější.
Takto se zdánlivě bezmocné rostliny vědí, jak se chránit. Nebo možná nejsou tak jednoduché, jak jsme si mysleli? Výzkum vědců pokračuje a možná budou nejednou překvapeni.
