16. srpna 1998 na svazích Elbrusu v nadmořské výšce 4200 metrů vyhořel světoznámý hotel Shelter 11. Uhořel jen pár měsíců před svými 60. narozeninami.
Historie „Shelter 11“ je zajímavá, protože právě zde byl položen základ unikátních masových výstupů na Elbrus. Název vysokohorského hotelu pochází od názvu skalnatého místa, kde se v roce 1909 skupina jedenácti lidí připravovala na výstup. Jeden z účastníků napsal na skály barvou „Úkryt 11“. Toto jméno se pevně zapsalo do horolezeckého slovníku. V roce 1929 se mezi skalami objevila nejprve dřevěná chata pokrytá železem, poté kasárna, do které se vešlo až 40 lidí.
A již v roce 1939 byla dokončena stavba neobvyklé třípatrové budovy, podobné gondole obrovského balónu přikrčeného mezi skalami.
Projekt horolezce-architekta N. Popova byl neobvyklý a proto zajímavý. První patro (kde se nacházela kuchyně, sprchy a sklady) bylo kamenné. Druhé a třetí patro je dřevěné, zateplené speciálními tepelně izolačními deskami (byly zde pokoje pro 2-8 osob, jídelna pro 50 osob, „elitní“ pokoje). Horní dvě patra a střecha byly pokryty pozinkovaným železem. Parkety vyleštěné do lesku a stěny a stropy zdobené linkcrustem lahodily oku. V hotelu byla kotelna a elektrárna, fungovalo ústřední topení.
Poprvé jsem do Shelter 11 přišel v létě 1977. Probíhaly přípravy na hromadný výstup na Elbrus na počest dalšího výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Hotel, který připomínal typickou ubytovnu chodbového typu, i přes čtyři desítky let vysoké nadmořské výšky, byl docela vhodný nejen pro nenáročné domácí horolezce, ale i pro zkušené cizince: vždyť je zde vše potřebné pro relaxaci a přípravu na dosáhnutí. vrchol: světlo, teplo a dokonce i určité pohodlí. A pokud uvážíte, že tato zařízení se nacházejí na skalnatém hřebeni, v nadmořské výšce více než čtyři kilometry, můžete získat všech pět hvězdiček!
Snažím se vzpomenout si: byla v útulku kniha vážených návštěvníků? Určitě byla a nejspíš ne sama! Vždyť kdo tam byl v nejvýše položeném horském hotelu? Od revolucionářů – spolubojovníků Lenina a Stalina až po hrdiny planety – první sovětské kosmonauty. Měl jsem úžasná setkání s mnoha významnými osobnostmi vědy, vesmírnými průzkumníky, a co je nejdůležitější, s vášnivými, kreativními a silnými lidmi. Jiní v horách nejsou!
Dá se zapomenout například na setkání s akademikem medicíny, hlavním kremelským lékařem Jevgenijem Ivanovičem Chazovem? V Moskvě čekali novináři roky na příležitost si s ním promluvit.
A dvakrát Hrdina Sovětského svazu, pilot-kosmonaut Jurij Viktorovič Romaněnko. Tehdy jsem mohl slyšet spoustu zajímavého a užitečného. Ale Jurij Viktorovič neřekl o účelu svého dalšího pobytu v horách. A pak se připravovali na let na stanici Mir.
S Shelter 11 během Velké vlastenecké války je spojena celá vrstva historie. Podle vzájemných předválečných mírových dohod prodělali němečtí rangeři v polovině 30. let seriózní horský výcvik v oblasti Elbrus. Na podzim 42 měli vynikající mapy, horské vybavení a vítězný postoj. Podařilo se jim vylézt na Elbrus ze severu, umístit Hitlerovy standardy na vrcholy a pak sestoupit do krytu 11.
Právě v souvislosti s historií zabavení Shelter 11 nacisty jsem měl to štěstí, že jsem potkal legendu ruského horolezectví Jevgenije Borisoviče Gippenreitera. Kromě mnoha sportovních a vědeckých úspěchů dokázal Evgeniy Borisovič odhalit neznámá fakta o bitvě o Kavkaz, setkat se a mluvit s velitelem rangerů, kteří zaútočili na Elbrus – kapitánem Grotem.
Během Velké vlastenecké války jej ani Němci, kteří v roce 11 ustoupili a opustili Kryt 1943, nevyhodili do povětří ani nezaminovali. Ještě dlouho poté se mezi skalami nacházely sklenice německého guláše a domácí potřeby myslivců.
Přes potíže poválečného života se horolezci rychle vrátili do hor. „Přístřešek 11“ se opět stal žádaným.
Neklidná 90. léta všude zanechala své strašlivé stopy. Plánovanou organizovanou turistiku a horolezectví vystřídal západní komerční individualismus. Do hor se vrhly malé, někdy nepřipravené skupinky – jednotlivci s průvodci, kteří ne vždy měli patřičnou kvalifikaci. Chaosu nezůstal ušetřen ani Shelter 11. Nedostatek řádné kontroly instruktorem, jako tomu bylo v minulých letech, svoboda, v opačném smyslu než vědomá potřeba, nevyhnutelně vedla k tragédii.
Dne 16. srpna 1998 obdržel operační služební důstojník Ministerstva pro mimořádné situace Kabardino-Balkarské republiky informaci od PSO Elbrus o požáru v nejvýše položeném horském hotelu v Evropě.
V tuto dobu bylo v hotelu asi 100 lidí – většinou cizinců. Roli Nera měl podle prvotních informací hrát buď Maďar, nebo Slovák, pohrávající si s primusovým sporákem v kuchyni. Pokusil se uhasit otevřený oheň vodou a pod ruku mu spadl kanystr s benzínem. Budova vzplanula jako novoroční strom. Oheň se rychle šířil po vysušených dřevěných konstrukcích a z oken vyskakovali lidé napůl oblečení a někdy jen v šortkách. Jen šťastnou náhodou nedošlo k žádné oběti. Zmiňuje se teprve 30letý Francouz Didier Renault, který utrpěl poranění páteře při evakuaci ze třetího patra. Shořelo přitom mnoho majetku, dokumentů a peněz. Tak skončila 60letá historie unikátní stavby v horách.
Na internetu je veřejně dostupné unikátní video hořícího krytu. Nepodařilo se mi přesně určit autorství, i když to už asi není důležité. Děkujeme však autorům, že nám tuto smutnou podívanou zachovali.
